Sbírám lihové vařiče

Sbírám staré litinové vařiče na tekutý líh, bez nádržky.

Restaurováni? - každá rada drahá.

Ke každé věci je jiný přístup. Tady se pokusím popsat co už vím, nebo jsem pokazil a svoje zkušenosti.

Mnou sbírané vařiče jsou převážně z litiny, případně ze železného plechu. Původně byly asi barvené nebo pokovené. Podle jejich osudu, jsou zachovalé, s vrstvami barev, nebo různě zrezivělé. Od lehké povrchové koroze vařičů z půd, po hrubou hloubkovou korozi vařičů ze sklepů nebo vykopaných ze země. Dále se na nich občas podepsal jejich nálezce, pokud se je pokusil více či méně úspěšně vylepšit, pro jejich výhodnější prodej. Pak se lze setkat se zaleštěnou rzí od kartáče, máčením v petroleji a napouštěním různými oživujícími přípravky.

Jako první nerado splnitelné doporučení mám: nespěchat. Vařič mám doma a v suchu, žádné nebezpečí z prodlení mu po těch desítkách let nehrozí.

Pečlivě na dobrém světle jej prohlédnu, hledám hlavně praskliny, kterých jsem si nevšiml při nákupu, potom jej vyfotím a popíšu ve své dokumentaci.

Pokud je hrubě znečištěn, tak jej očistím, zlehka drátěným kartáčem, tím také odhadnu stav koroze, barev, mastnot atd. Poté obyčejně putuje do roztoku vody s sprůmyslovým saponátem (Star-UZ) do ultrazvukové pračky. To zvládne špínu, mastnotu, prach a volnou rez. Dobré odmaštění je pro další čištění nutné, jinak se rez maže. Potom oplach horkou vodou a usušení horkým vzduchem. Po této proceduře většinou díly vypadají hůř než předtím. Ale je možné posoudit stav a začít zvažovat co dál.

Mé mládí je pryč a do důchodu daleko, tak pokud je vařič barvený, nechávám jej zatím být. Díly napadené lehkou povrchovou korozí lehce očistím ručně, měkým drátěným kartáčem netlačit!. Pracovat v rukavicích nebo odmastit a poté se dá použít některý komerční odrezovač. Já používám bezoplachový typu "T" - což jsou odrezovače na bázi alkoholu a taninu. (Pro chemiky experimentátory viz. bezvadný vyčerpávající článek v odkazech. Tanin - sůl kyseliny gallové, dá se opatřit draze v lékarnách nebo o něco méně draze v prodejnách vinařských potřeb). Nechám působit, osuším, otřu, případně opakuji. Na závěr má následovat konečná konzervace.

Přišel mi do ruky bezvadně očištěný vařič a viděl jsem i další dokonale čistou "litinu" od stejného prodejce. Po delším mámení jsem vymámil: omílání. Podle všeho šetrné a perfektní, jen asi bude problém se zařízením a vhodnou volbou omílacích tělísek. (obyčejně se prodavají po 50kg -:) )

Další podrobnosti zatím neznám.

Konzervace

Protože zatim nic nevím o původním vzhledu a mám možnost mít vařiče v suchu a teple (nehrozí kondenzace, tím pokračování koroze), zatím ji nedělám. Měla by být podle mého názoru "vratná", tak jsem zatí zavrhl zinkování, chromátování a pod., i když by asi bylo dostupné. Asi nejrozumější jako dočasná ochrana v našem slova smyslu jsou konzervační vosky. Nátěr lze obnovovat a hlavně odstranit. Jedno doporučení jsem dostal vazelinu a terpentýn 1:1. Pěkně to voní, ale pojem vazelina (vazelinový olej) je v našich končinách nejasný. Další z doporučení je konzervační vosk

Ostatní

Jak lenost dovolí, zmíním se o zkušenostech s hrubou hloubkovou korozí na litině.

Hrubá hloubková koroze - často u kopaných nálezů. Konečně se zdá, že jsem našel na doma přijatelný, byť pracný způsob čištění. Je to nástroj co se prodává pod názvem Gravírovací pero. Umožňuje mikrooklepávání konkrétního místa bod po bodu.

Zatím jej zkouším

POZOR: podmínkou je, aby pod korozí zbýval ještě nějaký kov, jinak vám tímto postupem nezůstane nic!

nevýhody:

pracné.
trochu svádí k pokusu o doplnění zmizelého dekoru.
hlučné.
to moje není na dlouhodobý provoz.

výhody:

bodově přesné.
nerozlešťuje rez.
odstraní i "puchýře" naplněné rzí, které na hrubě korodované litině bývají.
jen nepatrně poškozuje zdravý povrch, nenapadá jej jako kyseliny a elektrolýza.
očištěný porvch je nepatrně drsnější,což u litiny lité do pískových forem nevadí.

a zatím jeden obrázek na ukázku:

hodně zkorodované držadlo zhášedla

postup mně ještě pořád uspokojuje, tak doplním:

určitě to chce brýle a špunty do uší, normální člověk asi ocení práci pod velkou lupou.

centimetr čtvereční trvá asi 2 - 5 minut.

pero stačí držet mírně šikmo, na pero je zbytečné tlačit - výkon to nijak nezlepší. Vyzkoušejte vhodný výkon, já používám 1 - 2.

nepatrné otupení hrotu ničemu nevadí.

osvěčilo se mi pracovat způsobem, jako kdybych mikrotužkou chtěl obarvit danou plochu. Určitě je třeba postupovat v na sebe různých směrech!

hotovo je, když se neobjevuje hnědý prášek. Nenechejte se zmást kovovým vzhledem po práci jedním směrem!

na korozi na železe to lze použít také, jen se rez chová jinak než na litině a stopy po hrotu jsou zřetelnější (možná by pomohl jinak nabroušený hrot).

Tak odhaduji, že asi ideál na většinu věcí by byl malý stolní otryskávací box (např. Pískovací kabina M - SBC20 )a tryskaci materiál korund. Zrnitost by se musela vyzkoušet. Box není nijak extrémně drahý, ale musí k němu být kompresor s větším zásobníkem.

Přišel mi do ruky malý USB mikroskop. Docela dobrá hračka. Dá se z toho dostat rozlišení pod 5 mikrometrů na pixel a jde to od nekonečna jako foťák! Vyhlíží stejně jako tento: mikroskop a tak jsem udělal pár snímků o rozleštění rzi.

Jde o hrubě hloubkově nerovnoměrně zkorodovaný podstavec. Jedna strana je čištěná drátěným kotoučem až do docela slušně vyhlížející kovové barvy. (s barevným podáním je trochu potíž, neb moc záleží na osvětlení a ještě jsou tam odrazy a odlesky)